NEZMAR Z TATER
Když jsem končil v r.1992 jako voj.letec u "Dopravky Mošnov", (33 let !) a vrhnul jsem se po hlavě do civilního života, tušil jsem už tehdy celkem přesně, kdo bude mít za své nezpochybitelné zásluhy jisté místo a funkci v Praze-Kbelích, kam Dopravka plíživě směřovala. Byl to šéf p.t. ing. Míra Čulák a šéf paragánu Jura Studený, můj kamarád a než se oženil, spolutulák po horách. U pilotů a ostatního leteckého personálu to nebylo jisté, jelikož proč by vám někdo v Praze a předtím v Pardubicích, Přerově apod. pouštěl svou funkci, že ? Taktéž jsem měl přesnou předtuchu, kdo svého milovaného koníčka nikdy neopustí, dokud dohlédnou na palubní desku a berany...a to jsem tenkrát 16 let nic nevěděl o Lubošovi Mickovi., spolužáku vsošl.
V Mošnově to byli piloti Turbíku L-410 Pepa Szobi, Láďa Flégr (Piges-toho času Trenčín) a Honza Špaček , dle mne letecká esa. Téměř okamžitě se s tímto letounem sžili a nemohli se dočkat, až budou ve vzduchu. Nádhera. Piges a Honza létají dodnes, věk přes 70 let, obdivuhodné. S Pigesem ještě jedna historka, kolem r.86. Vezli jsme létající personál na vyšetření do ÚLZ Praha. Čekalo se na Radka Macuru, ADO AN-26..po příchodu pravil : to je "prckolet", ane letadlo..a usadil se vzadu ke dveřím. Značně nervozní Piges už za kniplem : kur..kde je ten č... tož jsem mu tuto informaci předal i s tím, kam se dotyčný posadil. Věděl jsem, co přijde. Kolmý vzlet...a Radek se probral v šoku na zemi u wc, mezi bagáži. Nikdy už výraz "prckolet " nevyslovil, aspoň ne veřejně. Jindy zase cestující zvraceli-s Pigesem ve vzduchu nuda nebyla. Ani na zemi, taky mám zážitky. Prostě pánipiloti každým coulem.
A Luboš Mick ?- 68 let, píšu o něm v jiných článcích. Jeho milovaný modrý kůň Mi-8 už mu "v mladickém věku" nestačil, tož si přidal práci a během krátké doby se letos přeškolil na Black Hawk, s kterým už stačil na Slovensku postavit několik el.stožárů a nedávno na rožhaveném Balkáně v Černé Hoře a horském terénu hasil požáry, což je pro pilota vrtulníku jedna z nejtěžších rolí, kdy životy všech zůčastněných visí na vlásku a hl. zodpovědnost je v rukách osádky a kapitána. Kouř, plameny, silný vítr, vedro 35 st., malá výška, houpající se bambi vak s tisíci litrů vody pod vámi, plno letounů kolem sebe, radiokorespondence několika jazyků,..dovedete si to představit ??, - já tedy ne. Ti chlapi musí mít nervy ze železa., obdivuhodné. Luboš mi občas zavolá, byl i několikrát v Mikulově, i s Mi-8, jak píšu v jiném článku. Naposled jsem mu rád pomohl, když na Slovensku tuze potřebná věc nebyla k dosažení.
Tož Lubošu, ať ti to lítá !!!- odkaz na článek HZS: https://hzscr.gov.cz/...CKw
i.k., srpen 2025
opět dodatek : při vzpomínce na letecké pilotní veterány nesmím opomenout na :
"Fryga"-Oldu Frýdeckého, s Miroňem Chmelařem nepřekonatelnými horskými tuláky a táborníky v přírodě, vzory pro mladou generaci.
Honzu Czvalingu, Mi-17, Mi-171,-40 let !, dodnes v důchodu pilot virníku.
a další, o kterých nemám informace, je to již mnoho let.
Obdivuhodné.
