K.K.
V Mikulově žiji 25 let, i když naplavenina řeky Moravy, vlastně Mikulovan 1/4 století. Tak dlouho jsem nikde nežil a už to tak zůstane-nádherné městečko jihu Moravy se svou perlou, viditelnou z dálky-Zámkem- u rakouských hranic a úchvátnou okolní přírodou. Když to postupně zjistili "spolubojovníci" z bývalé letecké základny dopravky Mošnov, okamžitě se hlásili, že při první příležitosti "cestou do Chorvatska, Itálie apod."-se staví aspoň na kafe a pivo"...bylo jich min. za ta léta 20. Hádejte, kolik dodrželo slovo ?...2 !!!, celá desetina. Kdo dodrží slovo, mi bylo také předem jasné. Válečný veterán, pilot Karel Kouřil s chotí, který mne navštívil už podruhé v krátké době a taktéž se s radostí a zpěvem zůčastnil posezení v Ivanovicích na mé 65. narozeniny a 99.narozeniny gen. Emila Bočka. Prostě člověk, na kterého bylo vždy spolehnutí a tak to u něj i zůstalo. Cestou do "rajchu" se stavili na kafíčko a tím mi udělali obrovskou radost po mé více jak roční vynucené pauze s okolním světem- po 3 operacích...Karle, ještě jednou díky za návštěvu, která nebyla určitě poslední, podzim se blíží ! ( pardon : tady jaro-léto-burčák-zima)- udělali jste mi s tvou ženou velkou radost. !!!
A ten druhý, co mne navštívil už taky min. 2 * ?- Míra Rašík, p.t.v.v.
Jardu Zaňáta nepočítám, jsme vlastně sousedé.
Takoví jsou už lidé. Ne že bych plakal, vím " že slíbené dlouho vydrží". Ani se neobtěžovali zvednout telefon při "prudké jízdě na jih...."
S pozdravem všem dobrým lidem i.k.
16.7.2026
